Je čtvrtek 19. března a tento den se rozhodne, jestli budeme pokračovat v naší cestě nebo poletíme domů. Kvůli pandemii Covid-19 se všechny státy světa postupně uzavírají a my sedíme na letišti v Sandakanu (Malajská část ostrova Borneo) a zjišťujeme, že náš let do Kuala Lumpur je zrušen. Jak tohle asi dopadne?
Nejdříve k naší situaci. 18. března se oficiálně uzavřela Malajsie. Místní obyvatelstvo mělo zakázáno cestovat, všechny obchody i restaurace se zavřely a na hotelu nám oznámili, že už nás nemohou ubytovat. V tu ránu jsme si koupili letenky na Bali, jelikož let na Filipíny nám zrušili a Indonésie byla poslední asijské země, která vydávala turistická víza. Tedy vyhlásila, že turisté mohou přiletět a dostat víza do půlnoci 19. března! Byli jsme ze všech těch zrušených letenek a situace vážně ve stresu. Ovšem my se nevzdáváme, a proto jsem si řekli, že se za každou cenu zkusíme na Bali dostat.
Ráno 19. března jsme dorazili na letiště v již zmíněném Sandakanu. Nastal první šok, jelikož náš let do Kuala Lumpur, kde máme přesedat na letadlo na Bali, je zrušený. Ihned jsem zjišťovali jaké jsou naše možnosti. AirAsia nám slíbila sedadlo na odpolední let v případě, že nebude naplněn. No dobře, sedli jsme si a čekali co bude dál. Čas vůbec neutíkal, ale potkali jsme postarší francouzský pár, který má úplně stejný plán jako my! Navíc byli vášniví potápěči, tak nás na pár hodin zabavili fotkami z podvodního světa.
Odpoledne přišla dobrá zpráva, jelikož letadlo bylo stále volné a my mohli letět do Kuala Lumpur! Pravděpodobně to bylo tím, že místní obyvatelé dostali vládní nařízení zůstat na Borneu. Přiletěli na letiště v Kuala Lumpur a byli v šoku. Obrovské letiště zelo prázdnotou a vypadalo to tam, jak z nějakého katastrofického filmu. Převážná většina obchodů byla zavřená a my měli problém najít něco k jídlu. Potom jsme si sedli k tabuli a napjatě sledovali, jak to vypadá s naším letem. Skoro všechny lety byly zrušené, ale ten náš svítil zeleně a šance, že doletíme se každou minutou zvyšovala.
Je 17:00, náš let stále není zrušen a my vstupujeme do letadla, které je úplně plné. Teď už nám konečně dochází, že nekončíme a naše cesta skutečně pokračuje. Na Bali jsme přiletěli v 22:30, takže opravdu těsně před uzavřením hranic. Hlavní ale je, že jsme dostali razítko a skutečně se do země dostali.
v Indonésii jsme nakonec zůstali 5 měsíců a z toho 4,5 na Bali. Svět totiž zůstal zavřený. Indonésie otevřela pláže a většinu turistických míst až 9. července! My si ale nemůžeme stěžovat. Komu se totiž poštěstí žít 5 měsíců ve vile na Bali, objevit tento ostrov bez davu turistů a ještě k tomu za zlevněné covid ceny. Na to, že jsme Bali vůbec neplánovali a ocitli jsme se tam tak trošku omylem, tak se stalo naším druhým domovem a my se nemůžeme dočkat, až se tam jednou zase vrátíme.
