Je 12.10. 2019 a my nasedáme na večerní vlak z Ulánbátaru do města Zamiin Uud, odkud se vydáme dál do nitra Číny autobusem. Na tohle dobrodružství se moc těšíme, jelikož je tahle země je pro nás jedna velká neznámá. Takže vyjíždíme!
Vlak z Ulánbátaru do města Zamiin Uud
Pravidelný vlak na trase trase z Ulánbátaru do Zamiin Uud odjíždí v 17:15 a přijíždí do Z-U v 7:20.
Mongolské vlaky jsou v porovnání s těmi ruskými o hodně starší. Například teplá voda se ohřívá pomocí ohně a dřeva, ve vlaku se topí uhlím, matrace jsou tvrdší a okna příliš netěsní.
My jsme pro naši jízdu klasicky zvolili nižší třídu, která stála 22 000 MNT (cca 210 Kč). Společnost lidí ve vlaku ale nezklamala. Pán od naproti nám nabídl sušenky, potom si s námi zahrál karetní hru Prší, pomohl nám rozdělat postele a přitom vůbec nevadilo, že jsme mu nerozuměli ani jedno slovo :D. Toma v jeho vrchní části postele velmi pobavil bezpečností pás, který ale nakonec nepoužil a naštěstí ani dolů nespadl.
Přeshraniční minibus ze Zamiin Uud do čínského města Erenhot
Sotva jsme ráno vylezli z vlaku, už se na nás vrhali řidiči minibusu, aby nám nabídli převoz do čínského města Erenhot. Minibus stojí 50 RMB. My jsme ale u sebe čínské peníze neměli a zaplatili jsme až v Číně.
Ujeli jsme asi 2 km a uviděli nekonečnou frontu aut směřující k mongolsko-čínským hranicím. Řidiči minibusů mají pro problém vymyšlenou vlastní strategii. Dopředu zaparkují druhé auto někam do fronty, dokud ještě není tak dlouhá. Do tohoto auta jsme potom přesedli, takže jsme se najednou ocitli skoro na začátku fronty :D. Vtipné bylo, že se některým autům ve frontě vybila baterka a nešlo jim nastartovat nebo některá auta stála tak blízko u sebe, že o sebe pomocí vzájemných nárazů brzdila. Z těchto nárazů si ale nikdo těžkou hlavu nedělal.
Asi po půl hodině jsme přijeli k mongolské kontrole a napětí v nás stoupá. Máme totiž dva pasy, mongolské vízum v jednom a čínské vízum ve druhém (jinak bychom nestihli vyřídit víza před naším odjezdem). Bojíme se, aby toho nenastal nějaký problém. Ale problém nakonec nastal úplně někde jinde.
Aby nás pustili k mongolské hraniční kontrole, musí každý z nás zaplatit 5000 MNT, které samozřejmě už nemáme. Dohromady jsme poskládali kolem 5000 MNT a nějaké drobné. Americké dolary paní nepřímá, karty taky ne a my jsme nevěděli co dál. Navíc jsme se ocitli ve strašné tlačenici, jelikož Mongolové ke kontrole doslova utíkají.
Naštěstí přichází na scénu anglicky mluvící Mongolec a nabízí nám pomoc. Půjčujeme nám kolem 4300 MNT, které sice nestačí, ale paní výběrčí z nás byla tak zoufalá, že nám to potvrzení o zaplacení nakonec dala 😀
Na kontrole proběhlo všechno v pořádku, a tak schováváme jeden pas a vytahujeme druhý s čínským vízem. Asi po 5 minutách přijíždíme k čínské kontrole, musíme projet něčím, co vypadá jako „myčka“ na auto a až potom jsme mohli jet dál k hlavní budově. Na kontrole nám odebrali otisky prstů a vyfotili si naše obličej. S vízem problém nebyl, a tak se konečně ocitáme v Číně!!
Přijíždíme do města Erenhot kde nás řidič zavedl do Agricultural Bank kvůli výběru peněz. Ovšem první výběr peněz nefungoval a při vyzkoušení všech 4 karet ani jedna nezafungovala…nějak se to komplikuje. Naštěstí u sebe máme dolary, a tak jsme pana řidiče poprosili, ať nás vezme do směnárny. Zavedl nám k nějakému pánovi na židličce, který se tvářil jako směnárna. Báli jsme se toho, ale nakonec jsme zjistili, že nás až tak moc na kurzu neobral 😀 Po všech těch útrapách jsme konečně zaplatili za jízdu a vydali se najít autobusové nádraží.
Autobus z města Erenhot do Pekingu
Autobusové nádraží se nachází v ulici Chaha’er St, Erenhot, Xilin Gol (内蒙古自治区锡林郭勒盟二连浩特市察哈尔街), které jsme bez online mapy nemohli najít. Nakonec jsme ale narazili na pána, který nám tam nabídl svezení autem, a tak jsme nezaváhali :). Autobus do Pekingu stojí 220 RMB a jezdí dvakrát denně: ve 14:30 a 16:00. Autobus, který jede ve 14:30 sice přijíždí do Pekingu ve 2:00 ráno, ale paní na kase nám slíbila, že nás řidič nechá spát v autobuse do té doby, než se otevře metro.
Autobus do Pekingu byl pro nás jedno velké překvapení, jelikož se v něm nacházeli postele! Nikdy v životě jsme takový autobus neviděli a ani o něm neslyšeli. Musíme ale říct, že to bylo velmi pohodlné a cesta nám díky tom utekla mnohem rychleji.
Autobus dělal pravidelné zastávky na toaletu a večeři a do Pekingu jsme přijeli už v 1:30 ráno. My jsme ale spali dál a rozhodli jsme se držet pozice, dokud nás pan řidič nevyhodí.
Nakonec nás nevyhodil v 6, ale už kolem 5, což nakonec nevadilo, jelikož pekingské metro v tu dobu už fungovalo.Rovnou jsme jeli na ubytování, osprchovali se a šli na chvíli spát, ať jsme ready na objevování Pekingu 🙂